Zprávy

Zemřel ThDr. Jiří Lukl

Categories: Novinky

V pátek 17. 8. 2018 zemřel ve věku 79 let ThDr. Jiří Lukl, emeritní předseda Scripture Union ČR (Biblické jednoty).

Naprosto nečekaně přišla zpráva, že si Pán života a smrti k sobě povolal našeho milého bratra Jiřího Lukla. Všichni, kdo jsme ho znali pociťujeme jeho odvolání jako velkou ztrátu i když věříme, že naše odloučení není na věky. Je nám líto, že už se s ním na této zemi nebudeme moci setkat.

Jiří se narodil v evangelické rodině v Nosislavi na Jižní Moravě dva měsíce před vypuknutím druhé světové války. Každou neděli dopoledne chodila celá rodina do kostela Českobratrské církve evangelické a odpoledne ještě k dědečkovi na bohoslužby brněnské kazatelské stanice Církve bratrské. Jiří měl tři sourozence a jeho tatínek byl soukromý zemědělec. Až do roku 1958 se bránil vstoupit do družstva, ale mu soudruzi sebrali pole, dobytek i stroje, takže mu nezbylo než do družstva vstoupit.

Jiří se ve škole dobře učil, ale na gymnázium ho kvůli jeho původu nepustili. Až teprve za rok po základní škole mu dovolili studovat na strojní průmyslové škole v Břeclavi. I když maturoval s vyznamenáním, vysoká škola pro něho byla zavřená.

O to, že je Bůh, nikdy nepochyboval, v Břeclavi chodil do mládeže evangelického sboru, ale osobní vztah víry k Pánu Ježíši prožil až na evangelizačním kurzu ČCE v Bělči, kam ho pozval syn břeclavského faráře Jenda Matějka. Tam pod vlivem výkladů Božího slova a svědectví víry některých lidí zažil obrácení. Po večerním shromáždění šel do lesa a po prvé v životě se modlil tak, že věděl, že mluví s živým Pánem. Život se mu odvíjel jako ve filmu a Jiří v modlitbě vyznával všechno špatné a prosil za odpuštění. Prožil velikou úlevu a děkoval za možnost nového začátku. Na kurzu s sebou měl Bibli, kterou měl v batohu. Na cestě domů se od ní ve vlaku nemohl odtrhnout. Všechno četl jakoby novýma očima, všechno k němu teď mluvilo nově.

Před vojnou pracoval tři měsíce jako dělník na vrtné věži v Naftových dolech Hodonín, a pak narukoval na dva roky do Prahy. I v tak drsném prostředí zakoušel Boží přítomnost a pomoc.

Po vojně nastoupil do První brněnské jako konstruktér. Zkoušel se opět dostat na vysokou školu, ale zase mu to bylo zamítnuto. Začal se tedy učit německy a pak i anglicky. Přitom se věnoval vedení mládeže v brněnském sboru Církve bratrské.

V roce 1966 se pokusil aspoň o dálkové studium na vysoké škole. To už téměř vyšlo, ale na příkaz shora se ho soudruzi zeptali, jestli ještě věří v Boha. Když řekl, že ano, věděl, že si tuto cestu zavřel. Ale vědomí, že jeho budoucnost je v rukou Božích mu dalo nádherný pokoj.

O rok později, když se s přáteli modlili, se mu otevřela cesta ke studiu na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Na čtvrtý rok studia dostal stipendium na bohoslovecké koleji v Londýně.

Po ukončení studia pracoval necelé dva roky jako dělník ve slévárně a při tom sloužil na kazatelských stanicích brněnského sboru CB jako pomocný kazatel. V roce 1974 přijal službu kazatele v Rakovníku, kde byl jedenáct let. Z toho pracoval z pověření Ekumenické rady církví v roce 1981 jeden rok na Ekumenicko-misijním centru v Berlíně, NDR. Od roku 1985 byl pět roků kazatelem v Olomouci a souběžně s tím byl zvolen referentem Ekumenické rady církví pro biblickou práci. V té době také dokončil několikaleté studium a práci na své dizertaci a v roce 1986 byl promován na Komenského bohoslovecké fakultě doktorem teologie.

Po listopadu 1989, kdy se v naší zemi naskytly nové možnosti, ujal se z pověření zástupců Ekumenické rady církví obnovy České biblické společnosti. Na 14 let přešel do Prahy a s Boží pomocí se podařilo sestavit tým spolupracovníků z pěti církví a postavit v Praze – Kobylisích Dům Bible. Současně pomáhal se založením a rozjezdem mezinárodní Scripture Union (Biblické jednoty) a po dobu dvanácti let vypomáhal jednou týdně s výukou Novozákonních předmětů na Evangelikálním teologickém semináři v Praze.

Dokonce ještě po odchodu do důchodu, od roku 2005 administroval dva roky ve sboru CB v Letovicích a pak ještě tři a půl roku ve dvou dalších sborech v Brně.

Jiřího postrádají nejvíc jeho nejbližší, manželka Lydie, synové Jan a Pavel a jeho sedm vnoučat.
Čest jeho památce!

Pavel Tůma

Author: Admin