Tým, který 26. října 2006 odletěl do Cardiffu, čítal 9 osob. Po příletu nás vyzvedli a odvezli do Thornhillcentre, kde jsme byli seznámeni s plánem našeho pobytu, bezpečnostním opatřením a nakonec rozděleni do dvojic a takto umístěni do rodin. Zde probíhalo seznamování při večeři.
S Míšou (mou spolubydlící) jsme vstávaly vždy dříve, abychom se mohly v klidu a beze spěchu nasnídat s naší rodinou a pohrát si s jejich chlapci (ve věku 8 měsíců a tří let).
Náš program se skupinou začínal obvykle v 8.30 v modlitebně. I přes to, že naší prioritou byla pomoc na HBC (Prázdninový biblický klub), jsme si užili spoustu zábavy. Byli jsme ve skanzenu, na Shakespearově „Snu noci svatojánské“, dvakrát jsme měli možnost navštívit centrum Cardiffu a nakupovat, jít do muzea, podívat se na místní železnici … Co kdo ráčil.
Zúčastnili jsme se schůzky mládeže (měli moc dobré chvály, ale slovu jsem moc nerozuměla), sobotního večeru mladých (to se sejdou nevěřící mládežníci z okolí a za menší poplatek se můžou zúčastnit programu v modlitebně – sledovat DVD, hrát volejbal, badminton, ping pong, nebo si jen tak povídat, koupit si nějaký teplý i studený nealko nápoj, bonbony… Mládež ze sboru zkouší chvály…  A vše v jedné místnosti. Kdybych to neviděla, tak nevěřím, že to je možné…). S mládeží jsme jeden večer hráli bowling (Češi versus Cardiffští – vyhráli jen o chlup), jako český tým jsme měli večer studia Bible.
Kromě toho jsme od úterý do pátku pomáhali s přípravou HBC, asistovali při jeho průběhu (byly to dvě hodiny každé dopoledne, ale dostali jsme rozvrh na každou minutu – vážně!)
Vše bylo  pečlivě naplánováno a každý jsme měli svou skupinku. Byly čtyři přibližně čtyřicetičlenné ‚skupinky‘ s českými asistenty. Za dvě hodiny jsme stihli dvakrát krátké divadelní představení, zasoutěžit si, zazpívat, zatancovat a vyrobit si nějaký dárek (v průběhu HBC se děti vystřídaly, takže si všechny vyrobily všechno), shlédnout krátké video a přitom posvačit.
Byla jsem s nejmladšími (4-5 let) a věřte, že vyrobit za 10-15 minut 40 kloboučků (kasiček, ozdobných mozaiek do okna) nebylo zrovna snadné v žádné skupině, natož v té nejmladší, ale všichni byli moc šikovní.
Podzimní HBC s námi strávil velbloud Humpty-Dumpty (plyšový oblek pro dvě osoby – já byla hřbet :-) ). Učil se plivat do dálky, aby dosáhl na světový rekord a dokonce se dvakrát, po menších úskocích, nechal podojit.
Myslím, že HBC splnil, co měl. Děti se naučily pracovat v týmu a domlouvat se např. při soutěžích proti ostatním skupinám, dozvěděly se něco nového o nekonečné Boží lásce zábavnou (pro ně lehko přijatelnou) formou, rodiče si mohli na chvíli odpočinout od svých ratolestí a i nám to hodně dalo. Já osobně jsem si znovu uvědomila, jak úžasné věci pro mě Bůh dělá, a že s pomocí jiných křesťanů můžu překonat i velké problémy… A navíc jsem poznala spoustu nových tváří. 
V pátek večer se kromě dopoledního klubu konal i raut pro děti a jejich rodiče, kde jsme znovu zahráli ty nejvtipnější části divadla, vyřešili poslední kvízy a naposledy zazpívali. Dobré bylo, že přišli i nevěřící rodiče se svými ratolestmi. Ke stolu nás usedalo kolem tří set. Všichni byli pozváni na nedělní shromáždění a na nás nezbylo, než tu spoušť uklidit, a padnout do postelí.
Velkou část soboty jsme strávili s rodinou, byli jsme na výletě a večer v Caerphilly jsme stáli na louce a pod námi tekla říčka. Za řekou starý hrad a z jeho nádvoří vylétaly dělobuchy. Byla to naše poslední noc ve Walesu a proto ten ohňostroj. Celá půlhodina a jen na naši počest (teď asi všichni tušíte, že si trochu vymýšlím – bylo to pro připomenutí nějakého nezdařeného atentátu na londýnský parlament někdy v dobách dávno minulých – Britové pořád něco oslavují – a jen čistou náhodou jsme odlétali domů den poté, tedy 5. listopadu).
A už tu byla neděle, den poslední, shromáždění, poslední společný oběd a cesta domů. Byl to velice úspěšný pobyt a jen doufám, že se budu moci zúčastnit dubnového HBC.
Gratuluji všem, kdo se prokousali až na samý konec mého vyprávění.

Sandra Techlová