Když se mě nedávno kdosi zeptal: jaké prázdniny byly nejlepší ve tvém životě? Na chvíli jsem se zamyslela a pak jsem odpověděla: ty letošní. Nejdříve to však na nejlepší prázdniny vůbec nevypadalo.
První měsíc jsem strávila doma se svým pětiletým bráškou a starala se o něj, protože prázdniny má i školka. Musím říct, že vždy, když se rodina vrátila domů, tak jsem byla ráda, že se o něj chvíli může starat někdo jiný. Jenže se blížily týdny, na které jsem se těšila celý rok. První z nich byla přípravka na English Camp – určená pro ty, kteří chtějí být mladšími vedoucími na dalších turnusech.
Už když jsem stála na autobusovém nástupišti a viděla všechny, se kterými budu týden v Podkrkonoší připravovat camp pro děti, zaplavil mě pocit štěstí. Tolik přátel jako mám mezi lidmi na těchto táborech, nebudu mít snad nikde jinde.
Užili jsme si spoustu legrace, zazpívali mnoho chval a modlili se za to, aby nám následující tři turnusy táborů vyšly, žádné z dětí se nezranilo a abychom měli pěkné počasí. Když  jsme společně zdobili prostory penzionu, myslela jsem na děti, které přijedou. Bude se jim tu líbit? Mnozí na tábor pojedou poprvé – najdou si tu kamarády? Vymysleli jsme pro ně spoustu her, snad každý vedoucí si připravoval duchovní program a nakoupili jsme věci na workshopy – různé činnosti, během nichž se děti naučí něčemu novému. Z přípravného týdne jsem odjížděla naplněná radostí a těšila se až se vrátím za čtrnáct dní na tábor, kde se budu starat o „své“ děti, které budu mít na pokoji.
Návrat do Pasek nad Jizerou byl nádherný – čekal mě další týden uprostřed krásné přírody s lidmi, které mám ráda. Nutno podotknout, že jsem měla celý týden plné ruce práce. Musela jsem se starat o děti, hlídat je, aby se jim nic nestalo, na workshopech jsem „vyučovala“ pletení náramků, připravovala spolu s jinými vedoucími duchovní program, uklízela areál penzionu, vedla s kamarádkou na pokoji večerní ztišení, držela modlitební stráž za programy jiných vedoucích, účastnila jsem se her (včetně té noční) a ještě jsem celý týden měla funkci fotografa. Ale všechno, co jsem pro camp udělala, jsem dělala s radostí a byla jsem odměněna již pouhým pohledem na veselé tváře všech dětí i vedoucích okolo mě.
Na letošním English Campu jsem poznala opět mnoho lidí z různých koutů republiky a budu se na ně těšit zase za rok na dalším campu, protože věřím, že se budou stále vracet na místo, kde se měli tak dobře a kde se jim líbilo, stejně jako mě.
Děkuji za své přátele víc než za denní chléb, protože přátelství je chléb srdce. (M. Milford)

Rézi